REPORT
Report z akce Paula Temple @ Roxy od čéši
Tentokrát pro nás klub Roxy připravil něco opravdu výživného, něco, co tu dlouho nebylo... Techno noc s britskou divou, v současné době působící v Berlíně, Paulou Temple. Tato nenápadná, ale o to tvrdší žena má za sebou mnoho skvělých úspěchů. Jedním z nich je například získaná Grammy v kategorii Producent roku v souvislosti s albem "Fever Ray", o níž se podělila s kolegyní Karin Dreijer. Pojďme se tedy podívat pod skutečně drsnou pokličku této noci a s touto DJane...
Dorazil jsem až v moment, kdy už zde nějakou tu chvíli hrál známý Arturo Legorreta. Tento chlapík s mexickými kořeny, dlouhodobě působící v Praze, který častokrát v Roxy do skvělých temných tónů rozehrává chill out, či tvrdě a nekompromisně válcuje prostory holešovických jatek, dostal dnes možnost předvést svůj um na hlavní scéně tohoto klubu. A že se toho zhostil řádně a poctivě, bylo slyšet hned od šatny!
Tvrdé a rychlé tempo nasazené již od samého začátku poukazovalo dost silně na fakt, že Paula bude hrát tak, jak je u ní zvykem. Arturo se bez sebemenšího zaváhání zakousnul do tmavého klubu a drtil ještě poněkud ztišenou Roxy beaty, které již dlouho neprobudily reprosoustavu do takového projevu. Plno tanečníků již podupávalo do rytmu, ale ještě to nebylo úplně ono. Arturo s posledními tracky již ale solil skutečně drsnou muziku a všichni netrpělivě očekávali nástup tmavovlasé krásky z Berlína...
Najednou už se nacházela na místě, spustila svoje intro, které skřípavým a skutečně mnohem hlasitějším projevem muselo probrat úplně všechny, kteří byli v očekávání. V první moment to bylo jako hozený granát doprostřed klubu, který se rozblikal ve zběsilém stroboskopickém záchvatu! Mnohdy až tak intenzivním, že i zdravý jedinec měl dost problémů rozeznat, kde se vlastně v tu chvíli nachází. Občas to spíš připomínalo přestřelku z Hvězdných válek a projekce tomu dodávala krásnou podobu.
Paula však pokračovala v náletu na pražský klub s takovou vervou, až jsem se divil, že se někde něco neurvalo, nebo nezřítilo. Totálně zdrcující a tvrdý sound všechny masíroval a nutil k nezastavitelnému tanci, ale i pohodě. Atmosféra sice nebyla tak prosycena nadšením, jak to mnohdy lidé v klubu umí, ale tady na nějaké euforické stavy moc čas nebyl. Tady se muselo šlapat, dýchat v rytmu 145 BPM a soustředit se na svoje místo, aby do vás nikdo pořád nestrkal.
Dvě hodiny tohoto náletu utekly jako voda a musím tedy opravdu s čistým svědomím říci, že takhle parádní techno sound jsem tu již dlouho neslyšel! Tohle konečně tepalo tak jako kdysi, když jsem byl ještě mladý a měl mnohem více sil a výdrže.
Poslední hrající Thomas Tesla měl už opravdu šíleně těžkou situaci, tedy po takovém výkonu a našláplém technu ukázat něco, co by udrželo lidi na parketu. Bohužel jeho zvuk už nebyl tak silný a tak zábavný jako set Pauly, a nebo to možná bylo skutečnou vyčerpaností z tance, ale prostě už nebavil tak, jak by asi měl. Sbalili jsme se tedy celkem brzy a zmizeli do chladného rána.
Děkuji Roxy za taková jména, která občas rozčísnou klidnější hudební vody, a dokážou ještě probrat letargické tanečníky do sběsilého rave řádění. Tančete a bavte se, ať už jste kdekoliv. Na zatančenou opět v Roxy!
foto: Besim Mehinbasic