Report z akce Drumstation w/ Makoto & Delfonic od stanjaha

Ještě před začátkem mejdanu jsem si v průběhu týdne připomínal Makotovu produkci, jakou tvořil ještě za zlatých časů Good Looking Records, kde ostatně také vydal své nejznámější pecky. Co si budeme povídat, ty časy jsou dávno pryč a Makoto se v současné době usadil u značky Hospital, kam přinesl alespoň částečně svěží vítr. I když mě jeho poslední album právě u tohoto labelu už tolik nenadchlo, stále patří k těm velmi dobrým, ale to omezení a tlak ze strany vydavatelství tam prostě cítit je. Kladl jsem si tedy otázku, jakou selekci si Makoto pro páteční Drumstation připraví... Bude hrát svou starší produkci, nebo minulost hodí stranou a bude se soustředit spíše na mladší publikum, které má rádo Makotovu tvář už jen z éry Hospital Records? Osobně jsem doufal v tu první variantu, ale odpověď na tyto otázky měla teprve přijít.

Do Crossu jsem dorazil chvilku před devátou hodinou a nejprve zamířil nahoru do kavárny pozdravit se s Ahonzem a Annitou, kteří měli celý mejdan na starosti. Krátce po půl desáté jsem se pak vydal dolů do klubu a po absolvování všech vstupních formalit zamířil rovnou na hlavní stage, kde zrovna hrál svůj "opening set" Voice K. Ten byl poskládán z příjemného liquid funku, poznal jsem Calibreho remix tracku "Burst" od Spectrasoul, a poté i pár dalších mých srdcovek. Opravdu hezký set hned zkraje večera, cením! Jen škoda, že zde téměř nikdo nebyl. :( Parket i klub obecně zely prázdnotou, což jsem takhle zkraje párty v tomto klubu již dlouho nezažil. Po chvilce jsem si odskočil omrknout spodní stage, která patřila rovným beatům a zde stage otevírala má kolegyně z Liquid DnB Crew, Theya. Musím podotknout, že právě její set byl za celý večer pro mě tím nejlepším, který jsem dole slyšel. I zde se však zatím vůbec nikdo nenacházel, což byla rozhodně velká škoda. Po chvilce se to však změnilo a dolů dorazilo prvních pár party people. Bohužel jsem měl pocit, že někteří z nich přišli už takto zkraje posilněni nějakou tou "dobrotou". Znechuceně jsem se těmto jedincům raději vytratil z dosahu a šel zase na hlavní stage, kde právě hrál D:Leet svůj atmosférický set.



Plynule navázal na remix tracku "No Ordinary Love" od Sade, který má na svědomí LSB. D:leet měl svůj set poskládaný z několika subžánrů, byl tu autonomic, jungle a samozřejmě nechyběl ani liquid funk. Velmi mě potěšil, když v jeho setu padla srdcovka od Commix s názvem "Solvent" a následovala "True Romance" od dBridge. Opravdu moc hezký! Ke konci jeho setu nastal čas jít se trošku provětrat ven, a právě v tom momentě jsem narazil na první překážku, kterou byla fronta na šatnu. Tím rozhodně nemyslím, že by odbavování návštěvníků klubu trvalo dlouho, to vůbec ne, šatna fungovala skvěle! Problémem byli samotní lidi, kteří měli z nějakého důvodu potřebu stát u "výdeje" a vykecávat se. To si vážně nemůžete jít povídat dolů k baru?! Pecka, první objekt nas*anosti hned v úvodu večera... Cestou dolů jsem potkal pár známých a následně zamířil ven. Po návratu vedly mé kroky zpět na hlavní stage, kde D:Leeta vystřídali PeeJay a MC Toshi a lidem na parketě, který se konečně začínal plnit, servírovali pravý a nefalšovaný liquid funk. Toshi dalšího hráče v pořadí skvěle doplňoval, dostával parket do varu, a ten se plnil stále víc a víc. Domníval jsem se, že na párty s Makotem dorazí především srdcaři, kteří mají ještě v živé paměti éru Good Looking, a kteří si pamatují ty skvělé pecky, s nimiž se na této značce Makoto proslavil. Ti zde skutečně také byli, avšak většinu publika tvořili lidé o poznání mladší. To samozřejmě ničemu nevadilo, avšak na první pohled bylo patrné, že právě tito mladíci (pracovně bych je nazval "děti"), nepřicházeli na párty kvůli hudbě, nýbrž, aby se vykalili a dali si i nějaké ty "dobroty". To ostatně bylo patrné už z tanečních kreací několika jedinců, které působily s ohledem na hudební produkci úplně mimo mísu. Nevim, asi budu muset těmto dobrotám holdovat také, abych to pochopil.



Na párty chodím kvůli hudbě, a o to více mě vždycky mrzí, když jsem svědkem takovýchto šíleností. Navíc mě po chvilce strávené na parketě právě jeden z těchto lidí oslovil stylem: "zdar kámo, dobře hrajou, ale chtělo by to už konečně nějaký neura..." Na to už jsem prostě neměl co říct a v ten moment jsem si snažně přál, aby existovala nějaká možnost mít vyhraněný kus parketu metr na metr jen pro sebe, kam mi nikdo nepoleze, a já si tak budu moct vychutnávat jen a pouze hudební zážitek. Klidně bych si za tento komfort milerád připlatil! Takže kámo, asi sis prostě vybral špatnou párty a příště by sis to měl líp rozmyslet. Po téhle výživné konverzaci, jíž bych se raději vůbec nezúčastnil, jsem se rozhodl navštívit zase na chvilku spodní stage. Tam se toho od začátku párty příliš nezměnilo, Theya připravila základ, v čemž se zde i po několika hodinách pokračovalo. Parket už nebyl úplně prázdný, ale další lidi navíc by se sem také vešli. Mně samozřejmě vyhovovalo, že jsem se zde nemusel mačkat mezi stovkou lidí a měl kolem sebe svůj osobní prostor. Za mixem zrovna úřadoval Good Boy Bronko a žhavil parket pro hlavní hvězdu večera, kterou byl na spodní stage německý Delfonic. Toho jsem však bohužel nestihl, protože hrál ve stejný čas jako Makoto nahoře. Velká škoda! :( Musím říct, že zde byla atmosféra o něco příjemnější než nahoře, ani ne tak kvůli hudbě, nýbrž kvůli složení publika... Zde bylo na první pohled znát, že jsou tu lidi, kteří si přišli zatrsat na rovný beat a nepotřebují k tomu nějaké posilující a náladu podporující prostředky. Možná právě proto jsem zde zakotvil téměř na další hodinu.



Makotův set se však rychle blížil, takže nastal čas pro urychlený přesun zpět nahoru. Tam už se vzácný japonský host chystal vystřídat PeeJaye, a jakmile se postavil za mixážní pult, celý parket doslova šílel! Takové ovace jsem už dlouho nezažil, všichni tleskali a nebylo člověka, který by v ten moment nebyl na parketě. Ano, u baru bylo v tu chvíli úplně vylidněno... Když jsem na facebookové události zahlédl, že celým večerem bude provázet právě MC Toshi, příliš radosti jsem z toho neměl. MCs v setech, až na pár výjimek, moc nemusím, a Makota jsem si chtěl poslechnout bez dalších vokálů. Proto jsem byl upřímně rád, když krátce po startu očekávaného setu Toshi po několika "hajpech" opustil stage, a já napjatě čekal, jakou selekci si maestro připravil. Snažil se prostě vyhovět všem... Zazněly nějaké staré klasiky, do toho novější vlastní produkce, ale i taneční "hospitalovky". Zkrátka párty jak má být, v níž si všichni přišli na své... Kupodivu i batohy, které jsou pro mě postrachem každé akce, si lidi nechávali v šatně. Skutečně jsem za celý večer na parketě nepotkal jediného člověka s tímto zavazadlem, takže velký dík, konečně byla má přání vyslyšena! I složení publika se trošku promíchalo, místo dětí parket zaplnili právě ti srdcaři, kteří přišli za muzikou, vše tedy bylo v naprostém pořádku.



Makoto střídal jednotlivé tracky v rychlých a energických mixech, a já si při tom vzpomněl na skladbu "Freedom Suite", kterou jsem ve své době hrozně žral. Po chvilce tam právě tahle věc padla, a pro mě to byl ten největší "highlight" vystoupení tohoto talentovaného Japonce, víc jsem si snad ani nemohl přát! Atmosféra byla opravdu dechberoucí, všichni kolem mě pozitivně naladěni, takže všechny mé počáteční "firstworldproblems" byly zažehnány. Musím uznat, že už jsem zažil vystoupení řady producentů, kteří následně jako DJs za moc nestáli, tento nenápadný japonský kouzelník však od začátku svého setu všem dokázal, že není jen vynikajícím producentem, ale i DJským virtuozem. Tak precizní mixy vokálních skladeb, které do sebe neuvěřitelně zapadaly jak po hudební stránce, tak dávaly smysl i co se textů týče, to se, prosím, jen tak nevidí. Vyloženě japonská preciznost! Většinu Makotovy selekce tvořily "zpívánky", což celý parket přivedlo do varu. První část jeho setu byla dost svižná, ale zdálo se mi, že poté lehce zmírnil a nechával lidi si ty krásné melodie vychutnat... Bohužel čas se naplnil a Makota už vystřídala trojice Ahz, Annita a KamCZa. Únava mě však přemohla a proto jsem jejich set už nedal a raději zamířil k domovu!

Takže si to shrňme... Párty to byla vskutku povedená, pořadatelsky velmi dobře zvládnutá, jen mě mrzí chování některých návštěvníků, kteří svým počínáním vědomě omezují nás, kteří si chceme jen užívat hudbu a vypnout po pětidenním pracovním maratonu. Možná budete namítat, že jsem třeba přecitlivělej, bohužel stejný názor se mnou sdílí řada lidí, se kterými jsem se během večera dal do řeči. Sad but true! Samozřejmě mě těší, že jsem se k tomu všemu ještě nedočkal jedinců v těch hnusných plastových maskách! Zažil jsem jich zde na čistě liquid funk mejdanech spoustu, takže v tomhle ohledu nastalo velké zlepšení... Hudebně to však byla balada pro uši a domů jsem odcházel příjemně překvapen. Také musím vyzdvihnout vizuální stránku horní stage - ta projekce byla fakt super a dotvářela už tak velmi dobrou atmosféru! Plusem byla rozhodně skvělá hudba na obou hracích místech, mínusem pak někteří život znepříjemňující party people... Takoví se však najdou všude, takže to zase nelze brát jako problém jen této párty. Hlavní je, že hudebně to byla pecka a pro mě je právě skvělá hudba zárukou kvalitního mejdanu, kterým Drumstation ostatně vždycky je!

stanjah

foto: Jan Volejníček