Report z akce Joris Voorn, Yotto @ Roxy od čéši

I před takto nabušenou nocí jsem klasicky dorazil lehce před půlnocí, ale dnes jsem měl možnost vše v poklidu zařídit v ještě klidně vyhlížející krátké frontě před šatnou, a za příjemných tónů hrajícího Michaela C zabrousit do útrob klubu. Nechtěl jsem však zabrušovat příliš dlouho někam, odkud bych pak musel složitě vybrušovat, navíc, když chybělo pravé schodiště vedoucí na pódium k DJs. Michael C se na své hraní soustředil tak, že ani příliš neměl čas vnímat příchozí známé, kteří si tuto noc do klubu Roxy našli cestu v opravdu značném počtu. Po svých příjemných skladbách předal otěže finskému mágovi Yottovi a mohla začít výprava do snových tónů tohoto producenta.

Yotto byl v posledních týdnech pro mě tím nejzajímavějším, na co jsem se opravdu velice těšil a poslouchal jej ve sluchátkách každou cestu do práce a z ní. Jeho tracky mě úplně uhranuly, fascinovaly a vtáhly do světa, který je mi tak blízký. Hudební svět, kde se vše točí kolem úžasných zvuků a krásné, libozvučné hudby. Yotto v klubu předvedl výborné hraní, i když by mě potěšilo, kdyby ukázal více ze svých úžasných prací. Mohl se také maličko více projevit, když už pochází ze země, ve které vznikla vodka. :) Takto tam postával opravdu tak nějak netečně, ale k hraní vlastně zase až tolik pohybu není potřeba. A tak hrál a hrál, a když pustil například svou "Radiate", tak lidi v Roxy musela málem ochranka seškrabávat ze stropu. Atmosféra neskutečná, energie sršící z každého jednotlivého těla. Lidé v euforce a noc rozjetá jak parní lokomotiva. Yotto nám všem ukazoval, proč je právě tam, kde je. Ovšem jeho "Coopers Cup" byla dalším emotivním zážitkem vrývajícím se pod kůži a do ušních bubínků. Nebylo pochyb, že tahle noc se mnohým zapsala do podvědomí opravdu hodně...

Potkal jsem spoustu přátel, všichni byli nadšení, všichni se bavili a užívali si neutuchající příděl krásné hudby, hudby, která spojuje, hudby, která nedělá rozdíly, hudby, která přináší úlevu a odbourává stres všedních dní. Yotto však posledních 20 minut už dle mého dost "přetahoval". Přišlo mi, že by byl rád vystřídán sedícím Jorisem, a také závěr tedy mohl vygradovat o něco víc! I přesto velké díky za něj, bavil mě moc.

Joris si mezitím mohl připravit své mašinky, svůj mixážní pult a pak pustit svůj nezaměnitelný sound. Ten, který jsem si již tolikrát mohl vyslechnout mimo ČR na rozlehlých letních pláních velkých festivalů. Tam, kde je doma, kde publikum ví přesně, co očekávat, a s vděkem přijme od svého Jorise to, co mu dává. I tady lidé věděli, do čeho jdou, a že jich nebylo málo! Joris, dle mého, maličko přitvrdil - přeci jen se v klubu hraje pro menší dav a i temnější prostředí tomu více nahrávalo. Jeho závěr, kdy si neodpustil svůj báječný track "Ringo", lidé zpívali a loučili se s opravdovou hvězdou, která vystoupala vzhůru právem a poctivě.

Nemohu již více popsat tuto báječnou noc než tak, že díky Roxy prožíváme víkend co víkend krásné taneční emoce a setkáváme se s lidmi, kteří mají stejné pocity a touhy. Díky tomu můžeme pak setrvat v krásných náladách dál a těšit se ze života ještě víc. Hudba je lék, je to balzám na duši a nikdy nezapomeňte na ta silná slova, která jsou velkou pravdou: "hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše". Po vystoupení Jorise se Roxy znatelně vyprázdnila a lidé spokojeně odešli směr domov, a tak Arturo Legorreta už hrál pro opravdu menší dav i když stále odhodlaný tančit. Já se pomaličku také rozloučil s přáteli a odebral se také směr domov. Díky Roxy, díky všem!

čéša

foto: Pavel Kral