REPORT
Report z akce Dubfire & Mahony @ Roxy od čéši
V nevšední, ale jinak všední den, jakým byl čtvrtek před státním svátkem, nás v Roxy měla hudebně obohatit opravdu velmi vzácná návštěva. Tou návštěvou byl samotný Ali Shirazinia aka DJ Dubfire, íránsko-americký DJ, producent a umělec oceněný cenou Grammy. Naposledy jsem tohoto pána v ČR slyšel v Brně a stejně jako tehdy tam i zde v Roxy lidé nedokázali zaplnit prostor tak, jak by si tento hudební kouzelník zasloužil...
Jak všichni vědí, do Roxy stačí dorazit lehce před půlnocí, ale i tak zde stále nebylo příliš mnoho lidu. Člověk si sice alespoň bez strkanic odklidil svršky do šatny a objednal si v klidu pití na volném baru, ale tak nějak maličko prostoru scházela ta správná atmosféra.
Rozehřívajícím prvním hrajícím DJem byla maličká a stále tak hezounká DJane K.Sandra. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když jsem ji slyšel před třinácti lety na velké párty s Gayle San a tehdy jí bylo snad pouhých 16 let... Od té doby ušla velkou vzdálenost a to nejen hudebně, ale i fyzicky a nyní se zdržuje spíše v Německu než zde. Její hodina byla sice brzká, ale předala klub v plné parádě dalším hrajícím.
Těmi byla trojice, ne tak úplně svatá, Hory Doly. Tito přátelé, kteří působí na hudebním poli od roku 2004, jsou známí nejen svou hudební náloží a skvělými mixy, kdy si i v tak hojném počtu opravdu za pultem netvoří vzájemně pouhou kulisu, ale mají i neskutečnou vlastní tvorbu. Naposledy jejich remix tracku "Stroner" zahrál i samotný velikán DJ Richie Hawtin. Kluci měli, stejně jako Sandra, pouhou hodinku za pultem, ale bavili mě tentokrát opravdu hodně.
Musím vyseknout ještě mezi dalším DJem poklonu VJs, protože celá projekce a to jak klub tuto noc působil, to vše bylo nádherně zapadající do konceptu párty. Projekce a skvělé světelné efekty doplňovaly každého hrajícího a u hvězdného Dubfirea se to rozvinulo ve smyslový zážitek, který nás vrhnul do vizuální extáze.
Mahony, rumunský DJ, o kterém jsem ještě neměl tu možnost nic slyšet, měl připravit půdu pro Dubfirea, ale zase až tolik ji nezválcoval. Možná to bylo právě proto, aby měl Dubfire možnost více prokázat svůj um, ale i tak mohl více v pokročilejší hodinku přitlačit. Dubfire totiž tuto noc začínal až v půl třetí ráno...
Klub byl již v tu chvíli relativně plný, ale stále mu chyběla taková ta "vyprodaná atmoška", kde se tlačíte, paříte a máte pocit, že to praskne. Na druhou stranu se dalo všude hýbat, dýchat a hlavně krásně tančit. Dubfire nastoupil lehce po půl třetí a s potleskem začala jeho několikahodinová show s jemně se rozvíjejícími zvuky a tóny, které hutně dobývaly taneční parket. Ze začátku to nebylo nic odzbrojujícího a i lidé se ptali: "hele, myslíš, že to rozjede?". Každý, kdo ale něco málo o Dubfireovi ví, musí počítat s tím, že je mistrem v táhlých setech, namotávajících se hudebních pasážích s tracky, co vibrují tělem a co si podmaní každého. A také tomu tak bylo, hrál a hrál a přidával víc a víc, a s pomalu se blížící pozdní hodinou to vyznělo, jako když se procházíte na úpatí temné díry vedoucí do hlubin pekelných.
Stále se tak manipulativně dunící zvuk zarýval hlouběji víc a víc do těl tanečníků, projekce a tmavý klub jako kdyby natahovaly ruku a vtahovaly vás do spárů temného pekelného žáru. Dubfire byl neskutečný, jeho set mě uhranul a stejně jako tomu bývá v zahraničí, i tady stačilo na pár okamžiků zavřít oči a ztratili jste pojem o čase, o svém vlastním já. Bylo to jen o něm a hudební výchově, kterou vyučoval samotný profesor...
Odcházel jsem lehce před šestou hodinou, stále hrál, stále diktoval svůj nezaměnitelný sound a já se na pokraji sil vydal k domovu a věděl, že jsem se protančil opět jednou z těch krásných nocí... Děkuji Roxy, děkuji všem!
foto: Besim Mehinbasic