Report z akce Roni Size pres. New Forms Live od ahZ

I had a dream... A v něm viděl pódium. Na tom pódiu byl Roni obklopený "arižina džangula" mašinkami. Na zpívané hitovky přichází za obrovského hlaholu Onalee a Dynamite, titíž, jejichž hlásky známe z alba. Dynamite líně recituje "Brown Paper Bag", perkusionista spoludotváří rytmiku, kontrabasista trhá struny tak, že prděj úderem zpátky o dřevo, jehož vůni skoro cítím, já pláču štěstím, že jsem tomu přítomen a nejen moji známí vrstevníci kolem vřeští nadšením. Co motivuje Roniho, aby se sebral, naplnil autobus s vlekem sedmi kámošema a objel Evropu dvacet let poté, co za své, nebojme se použít přívlastku "legendární", album "New Forms" získal v roce 1997 Mercury Prize, nejprestižnější britské hudební ocenění (na které například Goldieho "Timeless" nebylo nikdy nominováno, pozn. aut.) a ve své době předstihl celebrity jako The Chemical Brothers, Radiohead či Spice Girls? Co motivuje Roxy, aby "bookla" jeho show, propagovala ji jako produkčně nejnáročnější za dlouhá léta a vychvalovala ji ve svých sponzorovaných "fejspostech" jako něco, co když propásnete, nebude návratu?



Co motivovalo mne, abych se pro tuto akci nadchl, abych v pátek, v DJsky volný pátek, kdy se můžu normálně válet na gauči, čumět na starý díly "Ano, šéfe!" a následně se dosyta vyspat, zvedl svůj pětatřicetiletý zadek, přežil "tlačku" ve vchodovém miniprostoru klubu Roxy, vstoupil dovnitř a užil si "lajvko" mého teenagerského, zamilovaného alba, které pro mne bude navždy "In the mode"? Co motivovalo ostatní návštěvníky, aby vyrazili na výroční tour k opravdu skvělému a přelomovému albu "New Forms" Pana Roniho Size? Název alba? Sliby klubu? Roniho jméno? Povinnost k historii? Klub Roxy? Dvacetileté výročí? Roniho zvuk? Živé nástroje opravdu naživo? Dynamite a jeho skvělý projev? Zpěvačka Onalee? Přiznejme si, že když vidíte, že k oslavě dojde a kór na pražském písečku, navíc víte, že ve své době šlo o relativně průlomové album plné jazzových prvků, jež se ještě k tomu jmenuje "New Forms", tedy "Nové Formy", napadne vás, že budete svědky něčeho výjimečného. Přetavení tehdy nových forem do ještě novějších, do toho nejlepšího kabátu, co si dovedete představit. Očekáváte, že se parta dá po letech dohromady a všichni naráz objedou Evropu. Dvacet let po svém největším úspěchu... Pokud v roce 1997 počítáme, že šlo o verzi 2.0, teď jistojistě půjde o verzi 3.0! Moc jsem se těšil, opravdu moc. "Snil jsem o krásnym záchodu, sedátko z ebenu a lokaji, co vám podává toaletní papír ze surovýho hedvábí..."

Produkčně nejnáročnější příprava za snad celou historii klubu? Chachá, to si ze mě někdo dělá legraci, to je hele fór snad tohle tady! Dva lasery, sada želev na stropě a Roni ve sprchovým koutě, na který se promítá zepředu i zezadu generická projekce tvarů, jež v roce 2017 nikoho neohromí. Pérující kšiltovka za mašinkama, co ani nebyly vidět. Sakra, já do pytle chci vidět, na čem to album vytvořil! Do toho ke konci mlha, takže ani tu kšiltovku jeden nevidí. Světla i lasery blikaly jak na Matějský skoro stejně každý track, takže naplno. Něco jako práce s atmosférou, aby jeden pohledal... Zvuk obstojný, i když na určitých místech klubu nezněly středy, s tím už ale v Roxy počítáme. Stejně tak počítáme s chudě zásobeným barem, co se nealka týče, zaseklost v roce 2005 stále trvá. Co třeba kofeinový vody, matéčka nebo matcha? Jsou tu i lidi, co nechtěj žrát tablety a šňupat sádru, víme?! "... ale za těchto okolností jsem se spokojil s čímkoliv."

Roni během hodiny a půl přehrál "New Forms", k tomu přidal pár zásad z alba "In The Mode", občas se chopil "mikráku", aby zahlásil, že v Berlíně a v Polsku to bylo "ósam" a jestlipak to pražské publikum překoná? Což pak zopakoval ještě asi třikrát, popravdě trochu na sílu. Pak zahrál remix "Heroes" od Krudera a Dorfmeistera, to jsme pookřáli a na závěr přišel megamix oblíbených žabáků z labelu Full Cycle a jeho aktuální, a nutno říct povedený, remix na nesmrtelnou "Unfinished Sympathy" od Massive Attack, party z Bristolu, Roniho domovinky. Možná si řeknete, že jsem starej nasranej zahořklej dědek, že moc kritizuju a že jste si to skvěle užili. Na to máte pochopitelně plné právo a já vám v podstatě závidím. V mých snech a očích tohle nebyla běžná páteční párty, tohle mělo být něco výjimečného. Asi jako když Goldie hraje s Herritage Orchestra v Londýně "Timeless".

A já už teď plně chápu jak motiv Roniho, tak Roxy a možná i ostatních... A uklidňuju se tím, že kdyby šlo opravdu o live vystoupení s živými muzikanty, málokdo by to zaplatil. Ale zas na druhou stranu, kdy jindy je šance tohle uspořádat, když ne při dvacetiletém výročí? Na LIRu jsme se taky konečně dočkali London Elektricity BigBandu a ani to moc nebolelo. Čili, na otázku, co bylo oním motivem zřejmě všech zainteresovaných stran tohoto projektu vám odpovím písní - poslechněte si track od DJe Shadowa z alba "Endtroducing", pro mně podobně zásadního jako "New Forms", jenž se jmenuje "Why hiphop sucks in 96" a dozvíte se odpověď.

No nic, příště holt nebudu toliko snít. A jestli jsem někoho z vás naštval, můžem si o tom povykládat u matchi tento pátek v Crossu na Soul&Sin s dreadatým konferenciérem Boiler Roomu, Bradley Zero. Třeba nás společně napadne nějaká nová forma a pošleme ji Ronimu...

ahZ

foto: Bushman Media