Report z akce Apokalypsa – The New Age od čéši

Jak u mě obvykle bývá zvykem, vzal jsem si na tento den dovolenou. Člověk se krásně vyspí, připraví vše potřebné, zajde si na příjemný oběd a může domluvit bandu přátel, kteří se s ním vydají na společnou cestu do Brna. Zvolili jsme rychlý spoj prostřednictvím ČD a v Brně se ocitli lehce po šesté hodině večerní. Prozatím všude panoval relativní klid, nikde nebyly hloučky lidí porovnávajících si délku či šíři zvonáčů, ani hustotu svého kožíšku. Bývalo to opravdové specifikum každého takovéhoto eventu v Brně, potkávat tyto lidi na cestách směrem k BVV... Večeře přišla vhod a příjemná procházka do Pavilonu P podél Výstaviště byla za námi během krátké čtvrthodinky. U vchodu brány s číslem 7 nás vítal ježíšův prorok s transparentem, ale jelikož tu byl již loni, nebyla potřeba mu věnovat tolik pozornosti...


Naše skupinka se rozdělila do vchodů nám k tomu určených a pomalu jsme vpluli do areálu. Tentokrát, jak již bylo z vizuálů patrné, umístil organizátor hlavní stage do levého zadního rohu pavilonu P. Velmi příjemná změna - člověk měl alespoň pocit, že zde není tak plochá rovina jako vždy. Všude spousta sezení, ale na první pohled bylo patrné, že nás nečeká zřejmě tak silná návštěvnost, jako tomu bývalo v minulosti zvykem. Šatna byla umístěna skoro uprostřed pavilonu a okolo se nacházelo spousta barů, sezení a stánků. Procházel jsem se postupně tam a zpět od hlavního pódia přes Minimal People stage, až po zadní Tech-house Arenu a zjišťoval, jak krásně a dobře jsou tato pódia připravena. Nikde ani známka nějakého ošizení či ochuzení, jen mi trošku chyběly dekorace, které třeba loni velmi rozzářily tyto menší prostory...

Postupně jsem se zaposlouchal, alespoň na pár okamžiků, do tracků, které pouštěli přátelé z Prahy jako DJ Adam Cloud či na Minimal People stage DJ Taada. Všichni se na svá vystoupení velmi těšili a předpokládám, že do nich vložili ze sebe to nejlepší. Není snadné vyslechnout vše při takovém obrovském počtu vystupujících... Pomalu jsem se přesouval podél stánků s jídlem na hlavní stage, kde se mým prvním, poctivě vyslechnutým DJem, stal Eric Sneo s jeho live vystoupením. Toto mělo, dámy a pánové, i přes svůj brzký začátek opravdu šťávu! Eric nejen, že diktoval skvělé techno tempo dunivými beaty, ale vše doplňoval například hrou na bubny, které mu zpotředkovala elektronická podložka (či jak to nazvat) nebo zařazení neskutečně našláplého tracku, do něhož zapojil i harmoniku. A že mu to s ní šlo! Bomba. Tomuto říkám umělecký výkon, který si zaslouží velkou pochvalu. Možná bych ho nakonec i prohodil s Capriatim, přestože Joseph je mým velkým oblíbencem...

Pomalu jsem se dostával tedy k tomu, co se mi tak silně vrylo pod kůži. Vystoupení maličkého Itala, pana Capriatiho. Tohoto chlapíka jsem měl možnost slyšet nejen na minulé Apokalypse, nejen v zahraničí, ale například i v malém klubu, a musím říci, že to je skutečně velký pán! Je těžké posuzovat set DJe z pozice jednoho vypravěče, jelikož sto lidí / sto chutí, ale jeho hraní je pro mě naprosto vyrovnaným a uhlazeným výletem v techno vodách a techno beatech. Jeho valivý, těžký a hutný sound, jenž se nese v relativně nižší rychlosti, ale neubírá na síle. Capriati se nikam nehnal, tlačil do nás track za trackem a čas se v tu chvíli stával nedůležitým. Byl jsem moc rád, že se za mnou již vytvořil opravdu velký kotel a dával mu najevo, že toto se opravdu líbí, protože on si to zasloužil. Celé jeho hraní se neslo v táhlém a opravdu silném tempu, které mi hrozně vyhovuje. Tančíte sami, tělo rytmus přijímá za svůj ihned, jakmile udeří první tlaková vlna z reprosoustavy. Capriati má opravdu nezaměnitelný a pro mě výborný styl. Užil jsem si opravdu každou minutu jeho hodinu a půl dlouhého vystoupení, a ten jeho závěr? Underworld a neskutečná euforka! Kloubouček, pane...

Šel jsem se pomalu projít na bar, před tím ještě koukal nad sebe, na tu velkou knihu oznamující New Age Eru a snažil se zaostřit, co že to tam bylo vůbec napsáno... Netuším, každopádně Megamix, složený opět z těch výběrových tracků, mě tentokrát nechal trošku chladnějším a přišlo mi, že je o dost kratší než minule. Musím ale vyzdvihnout tanečnice - přišlo mi, že i když ubraly na kostýmech, alespoň se o trochu lépe hýbaly. Když jsem se ocitl zpátky v první řadě, již tam byli nachystáni oni dva. Pan Cisco a pan Indy, aneb Advent a Industrialyzer. Naposledy jsem je slyšel na Apokalypse ještě v Boby centru, což už je nějaký ten pátek, a když si vzpomenu, jak tito dva společně umí rozpumpovat dav, mám husí kůži na celém těle. Oba se svým zvukem ostrým jak břitva a řezajícím do každého možného kousku vašeho těla dostali se vám pod kůži jako svrab. Myslím to v dobrém... Je to rychlé a dlouho se toho nezbavíte. Jejich set se nesl v trošku ostřejším a ráznějším tempu, než u Capriatiho, ale tak by to mělo být. Pozvolný vývoj a náběh, ale pro mě bohužel vlastně poslední možnost zůstat na hlavním pódiu. Tito dva pánové hráli na maximum, co jsem schopen utancovat a udýchat. To, co následovalo dále, to už byla pro mé tělo zdrcující porážka, a to myslím doslova...

Alespoň jsem měl důvod, abych se uklidil dál na další pódia. Bylo fajn mít tu z čeho vybírat a poslechnout si to, co lahodí uchu každému z nás. Příští rok už to bude zase trochu jinak. HT dostane svou stage a na hlavní se bude hrát celou noc tak, aby to udýchal i člověk po třicítce... Procházel jsem se sem a tam a nakonec zůstal na Kaiserdisco. Stage byla zaplněna velmi příjemně a lidé se tu bavili v podobném duchu jako na těch ostatních. I zde bylo připraveno sezení pro ty unavenější a tak ten, kdo již nemohl, oddával se tady pouze poslechu. Hraní jako celek hodnotit nemohu, byl jsem zde jen chvilku, protože jsem si nechtěl nechat ujít set od Dominika Eulberga na Minimal People. Vrátil jsem se tam a byl zde od samého začátku jeho setu. Dlouhovlasý a lehce obtloustlý chlapík si to naštrádoval pěkně za pultík a spustil to své. Zprvu jsem se bál, že to bude pro mě nic neříkající směsice pseudo techna a minimalu, ale opět, jak se to již párkrát stalo, vyvedl mě rychle z omylu a přesvědčil mě o kvalitách hudby jako takové.  Jeho set bych srovnal s techno výletem, na který jen tak nezapomenu.


Vyrovnaný, zasněný sound, při němž vám stačilo dát pouze ;ruce nad hlavu a nechat se unášet proudem zvuků. Bylo to, jako kdybyste pluli řekou tracků skrze taneční údolí v neutuchajícím tempu a s klidnou myslí. Nikdo a nic vás nemohlo odprostit od chuti tančit a pochytit každou změnu tónu. Nenastal okamžik, kdy bych zaváhal, nenastal okamžik, kdy bych se nudil. Chvílemi to sice relativně zpomalilo, ale stále vás to nenechalo vydechnout, zastavit se či se jen opovážit jít jinam. Celý jeho set jsem si užil s úsměvem na rtech a pozoroval ty spokojené lidi kolem - toto byl výkon číslo 2 tohoto večera. Jediné, co mě trošku mrzelo, byla jeho (ne)komunikace s publikem. Žádný pohled do lidí, ba úsměv, či jen náznak nějakého splynutí s davem. Škoda, ale nevadilo mi to - zahrál perfektně! Po jeho dvouhodinovce jsem upaloval na tech-house, kde jsem stíhal ještě hodinku pana Jay Lumena. Nedávno hrajícího chlapíka v klubu Mecca...



Ovšem to, co předvedl v této hodince, se s Meccou srovnat nedalo. Tam to bylo sice fajn, ale tady? Před naprosto dychtivým publikem udával tempo, jak se sluší a patří. Žádné laciné zvuky, ale tech-house ve své ryzí podstatě! Lidi jásali, pískali a tančili a Jay Lumen tančil s nimi. Usmíval se a to, co mi upřel pan Eulberg jako člověk, Jay Lumen vynahradil hned dvojnásob. Prostě závěr jak má být! Tohle je pro mě vždy úžasný moment, když poslední zbytky sil odevzdám tam, kde si to DJ opravdu zaslouží. Plánoval jsem odjezd se zbytkem skupiny kolem sedmé a šel tedy ještě bolavé nohy protáhnout na našeho matadora Kaisersozeho. Ať se již neopakuji, musím hledat nová slova na to, jak to specifikovat, ale Kaisersoze byl vždy ten, jenž i v dobách dávno minulých udával trend v halovém pojetí techna a na jeho neskutečně vytříbeném vkusu k hudbě a citu k ní se nic nezměnilo. Kaisersoze je fenoménální DJ, skromný člověk a neskutečně obdivuhodná postava české scény. Uznávám ho víc a víc a přál bych si, aby takto pokorný, milý a skromný člověk byl zastoupen v každém z nás. :) Díky, Jirko!

Sebral jsem tedy bludičky pražského výběru a i když jich nebylo mnoho, vydal se ven na cestu k hlavnímu nádraží. Chytili jsme ochotného pana taxikáře a již jen čekali na nástupišti číslo dvě, kolej třetí, až přijede vlak, ve kterém při usnutí hrozí, že se probudíte až v Berlíně. Takže, tradááá Praho, jedem ti naproti... Co závěrem? Shrnutí toho všeho do krátkého poohlédnutí? Prostor vymyšlen ideálně, bary zásobeny v míře dostatečné, jen trochu méně lidí, ale o to větší pohodlí pro nás všechny. Lasery fungovaly, projekce projektovaly, tanečnice tančily a vše fungovalo, hrálo a svítilo tak, jak mělo. Doufám tedy, že únor vás zlomí a návštěvnost bude mnohem silnější. Těším se na zatančenou a hezkou zimu všem!

čéša

foto: blaster